Sýkora Koňadra dorazila s důležitým vzkazem k honosné budce Volavky Bílé. Přede dveřmi v rychlosti porovnala zobákem peří, vetkla pozvánku do pařátu obřímu holohlavému Kondorovi a hopla dovnitř. Ocitla se ve velkém prostoru, kde už seděla na bidýlkách lemujících okolní stěny hejna hlasitě štěbetajícího ptactva. Na zemi bylo nachystané občerstvení: nazdobené jeřabiny, do pyramid vyrovnané zrní, hemžící se žížaly (dnes obzvláště vypasené), křupavé myši pro náročnou klientelu a velké množství ryb, kterými se zrovna nezřízeně cpal obtloustlý pelikán a jeho doprovod.
Sýkora vyhledala pohledem Volavku a zamířila k ní. Cestou míjela nejrůznější zazobance: Tyrana Vidloocasého, který zrovna peskoval Rorýse, ve víru zábavy točícího se Výrečka Amerického, Ibise a Tenkozobce, decentně usrkávající vodu a debatujících o investicích do rákosových parcel, na zemi spícího Ťuhýka, který přepálil začátek a majestátního Orla Bělohlavého, který vše pozoroval svým bystrým skleněným okem.
Pomalu se prodrala až k Volavce. Ta ji včas zpozorovala a křídlem naznačila, aby si k ní přisedla. "Tak začni zpívat" hlesla Volavka. "Veškeré naše příbuzenstvo z Evropy....". Větu Sýkora nedokončila, protože vchodem s hlasitým zaduněním prolétl Kondor, jehož poctivě pěstovaná pleš zářila jako diskokoule. Chvatně dosedl před Volavku a přiškrceně spustil: "Veškeré naše příbuzenstvo z Evropy... ", začal pištět a zalykat se. "...právě dorazilo" dořekla za něj Sýkora. V tu chvíli vstoupili do místnosti dva Supi Bělohlaví, za nimi hopkal malý hnědý ptáček s pečlivě pěstěným čírem, rozhlédl se a ihned hlasitě spustil: "Jsem strýc Chocholouš a budeme tu u vás s rodinou bydlet!" Jen co to dořekl, začaly se do dovnitř tlačit Labutě, Vrány, Hrdličky, Straky (u kterých se ihned začala projevovat kleptomanie, ačkoliv tvrdily, že už jsou vyléčeny) a hejna dalších. Vřelo to tam jako v úlu, vlastního pípání nebylo slyšet. "Dost! Dost!" skřehotala marně Volavka.
Na nejvyšším z bidýlek roztáhl svá majestátní křídla Orel Královský a náhle se setmělo. "Ticho!" zahřímal. Všichni ihned ztichli nikdo si nedovolil ani pípnout. Kakadu Inka, který tu byl na výměnném zájezdu, si kákl. Stín křídel narušovala jen Kondorova zářící pleš, která tímto popírala veškeré fyzikální zákony o lomu světla. "Vše samozřejmě v klidu vyřešíme!" doplnil Orel. Vůbec netušil, jak moc se plete. Do místnosti vlétl malý Králíček Obecný, dolétl k Orlovi a zacvrlikal mu něco do ucha. Orel zbledl a značně přiškrceným hlasem oznámil: "Před budku právě dorazilo i celé příbuzenstvo z Oceánie".
Když už se nám do herní krabice nastěhovala obě rozšíření, řekli jsme si, že je čas to celé uspořádat a vymyslet pro hru Na křídlech insert. I přes naši snahu osvojit si technologii Time Lordů či magii Harryho Pottera se nám bohužel nepodařilo zvětšit vnitřní prostor krabice tak, aby pojala 5 desek ze základu spolu s dalšími 5 z Oceánie, ale veškeré ostatní komponenty jsme ubytovali, a počítalo se i s obaly, 3D žetony potravy i figurek akce. Navíc je součástí insertu také overlay na kartu veřejných úkolů. Pořadače na karty jsou navržené tak, že se z nich dají karty rovnou jednoduše dobírat, a díky mírnému skosení dna nehrozí riziko rozsypání při sebemenším drcnutí. Navíc jeden z pořadačů má zabudovaný stojan na 3 karty ptáků v nabídce, karty v něm stojí pod mírným úhlem, což usnadňuje hráčům čtení jejich efektů.
Při té příležitosti jsme konečně navrhli vlastní variantu 3D figurek akce v podobě kalamářů s pery. Našim cílem bylo vytvořit něco spojeného s tématem, pohodlného na manipulaci, ale zároveň dost kompaktního (přeci jen je často potřeba se ve více lidech vmáčknout na miniaturní okénko veřejného úkolu).
(Design: Myší Doupě)
